Stanovisko FAÚ ke zjednodušené identifikaci a kontrola klienta

Finanční analytický úřad (FAÚ) vydal dne 11. května 2017 stanovisko ke zjednodušené identifikaci a kontrola klienta.

Řádně prováděná identifikace a kontrola klienta je klíčovým prvkem AML/CFT prevence. Jejich účelem je jednoznačně ztotožnit klienta již na počátku obchodního vztahu či při realizaci jednotlivého obchodu a následně průběžně prověřovat jeho aktivity v rámci tohoto obchodního vztahu. Pokud nastane povinnost identifikace klienta podle § 7 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML zákon), povinná osoba provede identifikaci postupem podle § 8, případně podle § 10 až 12 AML zákona. Uplatní-li se povinnost kontroly klienta podle § 9 odst. 1 AML zákona, povinná osoba provede kontrolu klienta v souladu s dalšími ustanoveními § 9 AML zákona.

Ustanovení § 13 odst. 1 AML zákona umožňuje povinným osobám za určitých okolností provádět identifikaci a případně i kontrolu klienta ve vztahu k vyjmenovaným kategoriím klientů s potenciálně nižším ML/FT rizikem zjednodušeně, tedy bez postupů a plného rozsahu informací vyžadovaných v § 8 až 12 AML zákona. Obdobně § 13 odst. 2 AML zákona umožňuje využít zjednodušené postupy identifikace a kontroly klienta ve vztahu k některým nízkorizikovým produktům.

Použití zjednodušené identifikace a kontroly klienta není zcela bez hranic, vždy je při jeho aplikaci nutné vycházet i z § 13 odst. 3 AML zákona, přičemž podmínky uvedené v písm. a) až c) tohoto ustanovení jsou formulovány kumulativně a musí být vždy splněny všechny současně. V souladu s § 13 odst. 4 nelze tyto zjednodušené postupy použít u klienta, který je politicky exponovanou osobou.

Pro uplatnění § 13 odst. 1 AML zákona musí samozřejmě klient spadat do některé z kategorií, uvedených v tomto ustanovení (podmínky v jednotlivých bodech písm. f) uvedeného ustanovení jsou rovněž formulovány kumulativně). Dále musí být zjištěny veškeré identifikační údaje klienta v rozsahu podle § 5 AML zákona, nicméně způsob jejich opatření a případné ověření záleží již na povinné osobě. Velmi důležitým omezením je to, že zjednodušená identifikace a kontrola klienta není přípustná, pokud povinná osoba zjistí nebo má pochybnosti o tom, že klient, produkt nebo konkrétní obchod představuje zvýšené riziko zneužití pro účely praní peněz nebo financování terorismu. Skutečnost, že daný subjekt spadá do některé z kategorií vyjmenovaných v § 13 odst. 1 AML zákona, tedy nevylučuje jeho rizikovost. Např. některé subjekty mohou být infiltrovány nebo zneužity nelegálními strukturami. Proto v případě pochybností ve smyslu § 13 odst. 3 AML zákona, které vyvstanou např. na základě průběžného přezkoumávání obchodů ve smyslu § 9 odst. 2 písm. c) AML zákona, musí být takové subjekty patřičně rizikově kategorizovány, a to na začátku nebo i v průběhu obchodního vztahu Samozřejmě i tyto případy poté podléhají dalším opatřením, včetně povinnosti oznámit podezřelý obchod.

Konkrétní podmínky uplatňování zjednodušené kontroly a identifikace klienta je třeba posoudit v hodnocení rizik podle § 21a AML zákona. Pokud povinná osoba při své činnosti připouští využití § 13 AML zákona, musí ve svém hodnocení rizik ve shora uvedeném smyslu zhodnotit a popsat přípustnost zjednodušené identifikace a kontroly klienta u příslušných typů klientů a u konkrétních produktů či služeb a případně i nastavit přípustné meze těchto zjednodušených postupů. Významným zdrojem informací o rizikovosti jednotlivých typů klientů, produktů či situací je i národní hodnocení rizik.

Na tomto odkazu naleznete stanoviska vydaná FAÚ